Když mě loni v březnu vytočil Paroubek, když zcela bezhlavě odstřelil Topolánkovu vládu, tak jsem se rozhodl, že mu to natřu aspoň příspěvkem na svém blogu. Taky jsem si říkal, že rubrika „politika“, zůstane u jediného příspěvku.
No, dlouho to byla pravda až do doby, kdy se na politické scéně objevila nová star jménem Vít Bárta.
Když se ještě před volbami začalo diskutovat o tom, že je napojen na firmu ABL a potencionálně by se mohlo jednat o konflikt zájmu, nebral jsme to vážně. Kdo by pak tu politiku vlastně měl dělat. Když Václav Klaus začal mluvit o nečitelnosti Věcí veřejných a já se mezitím radoval, že konečně máme naději na skutečně stabilní vládu, pořád jsem s ním (Bártou) a s nimi (VV) neměl problém.
Ale pak začalo vyjednávání o vládě. Pominu-li jednu perlu za druhou, kterou nám, běžným sviním, házel Radek John, začal Bárta nenápadně vystrkovat růžky. Nicméně jeho kauza parkování na zákazu stání mě stále ještě nechávala v klidu, koneckonců, sice bych neměl, ale sem taky zaparkuju tam kde bych neměl, ono je to v Praze jinak docela těžké.
No, ale jeho nástup do úřadu a systém šetření mě už docela zaujaly. Ano, asi se nelze divit, že stavět v téhle zemi pro stát, nelze nazvat jinak než lukrativním byznysem. A snaha něco v tomhle směru změnit, je jistě chvályhodná. Nicméně postup stylem „dejte nám slevy, pokud chcete pro nás dále stavět„, mi přijde docela kontroverzní. Už jen proto, že – jakkoli tomu nerozumím – mnohdy budou náklady na konzervaci stavby v řádech miliónů, ne-li stamiliónů Kč. Ale dobře, budiž…
Co už je ale z mého pohledu dost těžko za hranou, je odvolání šéfa Ředitelství silnic a dálnic. Ale vezměme to popořádku. 13. sprna v povodněmi zužovaných severních Čechách Bárta představuje program zastavení železničních a silničních staveb. Konkrétně se můžete v článku na iDnes.cz dočíst, že:
Naopak v případě ŘSD stát zvažoval celkem 37 staveb ke škrtům, z toho 16 už v pokročilé fázi výstavby. Nakonec Bárta seškrtal jen čtyři a dalších jedenáct před zahájením nebo těsně po začátku výstavby.
Mezi seškrtanými najdeme mimo jiné i „I/67 Skřečoň – Bohumín obchvat (přivaděč dálnice D47)“. Dále prosím laskavého čtenáře o směřování pozornosti na slovní spojení „Nakonec Bárta seškrtal…“.
Uplynulo jedenáct dní od prezentace tohoto smělého plánu a je na světě další z Bártových rozhodnutí. Odvolání Alfreda Brunclíka z pozice šéfa ředitelství silnic a dálnic. Opět si dovolím ocitovat článekz z iDnes.cz:
Jedním z důvodů Brunclíkova odvolání jsou i dvě zastavené stavby na Ostravsku – most v Bohumíně a přípojka Místecká na D47. Bárta při rozhodování o jejich zastavení vycházel z podkladů ŘSD, ale nebylo mu zdůrazněno, o jak kritická dopravní místa jde. Podle ministra šlo o „miny“, které mu ŘSD nastražilo.
…
…
Za další špatné rozhodnutí považuje i zastavení stavby přivaděče Ostrava – Místecká II, který byl těsně před dokončením. Chyby v těchto dvou případech jsou podle Bárty hlavním důvodem Brunclíkova odvolání.
Tak. A teď bych potřeboval vysvětlit několik věcí:
- ŘSD to panu ministrovi nezdůraznilo? Dobře. Takže problém číslo jedna – pan ministr evidentně řídí něco, čemu nerozumí. Kdekdo z branže ho utáhne na vařené nudli. Stačí něco nezdůraznit (všimněte si, že ne zamlčet), a šup. Následuje škrt ministerského pera. Pane ministře, nepřiznáváte tímto, že jste tak trochu ubohá loutka?
- Ale stát se může…jsme lidé, můžeme se zmýlit. Ale jeden den se prezentovat stylem „já jsem seškrtal a přináším úspory“ a za pár dní na to „ale to já ne, to oni, oni mi nedostatečně zdůraznili“, to je podle mě alibismus nejhrubšího zrna, skoro až lidská ubohost.
- A proč jste, pane ministře, škrtal tak rychle, když víte, že o tom nic nevíte?
- Strašně, a to tak že úplně strašně moc, by mě zajímalo, kde a jaké informace se během těch deseti dní vyrojily, že pan ministr přehodnotil své rozhodnutí. Kterému mocnému klientovi šlápl pan ministr svým rozhodnutím (a nebo čí to vlastně bylo…) na kuří oko? Který vlivný člověk zavolal kterému dalšímu vlivnému člověku, že takhle teda ne?
Pane Bárto, zklamal jste mě. Chlap, co má koule, umí přiznat chybu. Řekne: „Ano, rozhodnul jsem špatně, ale dá se s tím udělat to a ono“. Jenže toho se asi od českých politiků nedočkáme. Tak o co tady šlo nakonec šlo? Opustil jste úspěšnou prosperující firmu, jen proto, abyste udělal službu vlasti? Ne ne, já myslím, že je to jinak…Moc chutná, že? A já se obávám, že Věci Veřejné píší jednu ze svých prvních kapitol. V kombinaci s výkřiky Radka Johna typu „šetřit se musí, ale ne u mě“, si myslím, že ne moc šťastnou.
